A nadešel den odjezdu na tábor. Je neděle 15. 8. 2010 a vstáváme již s nařízeným budíkem, spíše se nedočkavostí vzbouzíme již předlouho před nastaveným budíkem a samy jdeme za rodiči, jestli není čas odjet. Maminka mi zabalila již včera a tři tašky mi nestačily. Ráno ještě dokončujeme poslední úpravy a přemýšlíme co jsme zapomněli. Spacák, karimatka, oblečení, boty, čepice, repelent, mimozemský kostým, snad mám všechno. Táta už v garáži startuje auto a odnáší mi kufry do auta. Mami, mami, ještě vyčůrat, abych si mohl(a) naposledy vyzkoušet splachovací záchod, cestou si ještšě umyji ruce v umyvadle a vezmu si dalšího plyšáka na spaní. Ale už honem k autu, do desíti hodin máme být v Kaznějově, na vlakovém nádraží. Přijíždíme včas, nejsme ani poslední, ani první, hlavní vedoucí si vybírá poslední papíry, které jsou potřeba k nástupu na tábor. Chvilku po půl jedenácté přijíždí vlak z Plzně a nastupujeme do něj. Ale bez batohů, které jsme naložili do hasičského vozidla. Někteří jedeme poprvé a divíme se nad stavem českých vlaků. Je to ale příjemné zpestření obvyklého prázdninového dne. V Žihli se k nám připojuje poslední člen, Lukáš Meiner. Není však poslední, posledním se stává opozdilec Dominik, který nestihl vlak v Kaznějově a rodiče jej museli dovézt až do tábora. Až na přestup v Blatně proběhla cesta v klidu. Těžší však byl výstup od vlakového nádraží, který se vlekl do pěkného kopce. V táboře na nás čekal zbytek táborových vedoucích, instruktorů, popoháněčů, darmošlapů, kuchařů a techniků. Na prostranství mezi stany jsme si každý našel svých pět batohů a vydal se hledat volný stan. Nakonec se utvořilo 17 dvojic a prozatím jeden jednotlivec. Veronika by měla přijet až po vyšetření u lékaře. Ubytování proběhlo v pořádku, potkali jsme své staré známé z loňska, ze soutoku nebo z hasičských soutěží. Kuchaři nám na přivítanou připravili vydatný oběd. Byl velmi dobrý a hned při této příležitosti jsme potkali naše nové velké kamarády při odnášení zbytků jídla. "Popelničáři" Volfi s Polcim čekali u zbytků a vybírali dokavaď mohli. Děti je však překonali, neboť se nádherně najedly již cestou vlakem a rizoto se do nich moc nedostávalo. S těmito dvěma se budeme nejspíše potkávat u většiny jídel, které na táboře sníme. Jsou to vyhlášené popelnice přes zbytky (zejména masové). Při poledním klidu jsme si dovybalili a upravili stan ke svým potřebám táborníků (vojáků). Už nás čekal první vojenský test. Kvůli rozdělování členů výcviku, jsme provedli několik testů, které si na nás vedoucí připravili. Proběhli jsme si branný závod s lanovou lávkou a podlézáním, házeli jsme na cíl, stříleli ze vzduchovky, vrhali šipky, skákali po jedné noze, dřepovali, sedo-lehovali a prováděli raky na čas. Podle podaných výkonů jsme byli rozděleni do tří oddílů. Nejdříve jsme ale byli podle věku rozděleni na "mladé a staré", neboli pod a nad 11 let. My však nejsme oddíly, ale jednotky. "Mladíci" se nazývají junior jednotky, "Staříci" se nazývají Master jednotky. Proto vznikly tři junior jednotky a tři senior jednotky, prozatím po šesti mladých vojácích. Nazvány byly jako v seriálu hvězdná brána (SG1, SG2, SG3, junior nebo master). Jestli je SG1 doopravdy nejlepší se ale dozvíme až na konci tábora. Večer nás čekal táborák a opékání vuřtů při kterém jsme se dozvěděli, do jakých jednotek jsme byli rozděleni. Junior jednotky byly rozděleny k vedoucím Polcíkovi (instruktor Denda), Volfíkovi (instruktoři Lucka a Martina) a Petře (instruktoři Míša a Verča). Master jednotky byly rozděleny k vedoucím Fandovi a Báře, Honzovi a Lavině a poslední jednotka s Alešem a Zuzkou. Pak jsme si doopekli vuřty a hlavní vedoucí Lenka nám zahrála pár písniček na kytaru. Při prvním zpívání jsme byly ještě trošku nervózní, ale postupně nervozita opadala a pěkně jsme si zazpívali. To už ale pomalu přišla naše první večerka. Polcík nám přečetl pohádku a všichni jsme se následně snažili usnout při silné bouřce, která nás hned první noc zasáhla. Tu jsme v noci přečkali a v klidu usnuli, někteři již při bouřce....
Zatím nebyl vložen žádný komentář
